Jak citovat jiné autory

[  Co jsou citace  |  Proc citace pouzívat  |  Formát polozky v seznamu literatury  |  Citace v LaTeXu  |  Seznam literatury pomocí (thebibliography |  Pouzití BibTeXu  ]

Co jsou citace

Citace lze najít velice casto v odborných textech. Jde o odkazy na pouzitou literaturu, kdy seznam literatury bývá umísten na konci clánku, kapitoly nebo celé knihy. Jednotlivé polozky v seznamu literatury bývají opatreny znackami, které se pak pouzívají v textu jako odkazy. Tyto znacky mohou mít ruzný tvar, ale je zvykem je vzdy uzavírat do hranatých závorek.

Nejcasteji se lze setkat se dvema typy techto znacek. První typ je tvoren jednoduse poradovým císlem odkazu v seznamu literatury a odkazy pak vypadají takto: [1], nebo pokud chceme odkazovat na více zdroju zároven, tak takto: [3, 5, 10]. Druhý nejcastejsí typ je tvoren prvními znaky autorova jména a rokem, kdy byla odkazovaná publikace zverejnena: [Mar98]. Více zdroju odkazovaných zároven lze opet oddelit cárkou: [Chom52, Tur45].

Znacka tvorená poradovým císlem.
Obrázek 1: Záznam v seznamu literatury se znackou tvorenou poradovým císlem.
Znacka tvorená jménem autora a rokem vydání.
Obrázek 2: Záznam v seznamu literatury se znackou tvorenou jménem autora a rokem vydání.

Proc citace pouzívat

Pred tím, nez se zacneme zabývat tím, jak v dokumentu správne citovat jiné autory, bychom se meli zamyslet nad otázkou proc bychom to vubec meli delat. Pokud písete nejaký text a necitujete zádné jiné autory, znamená to, ze jde o vase vlastní autorské dílo, které jste od a do z vymysleli sami. U technických a vedeckých textu je neco takového témer vylouceno a dokument bez citací pak lze interpretovat ruznými zpusoby:

  1. Pri tvorbe svého díla jste zádnou literaturu opravdu nepouzili. To znamená, ze jste se ani nepokouseli zjistit, zda neco podobného jako vy uz neresil nekdo jiný pred vámi.
  2. Nevíte, jak citovat jiné autory.
  3. Literaturu jste pouzívali, ale chcete zakrýt skutecnost, ze stejnou práci jako vy uz uverejnil nekdo jiný, nebo skutecnost, ze jste cásti své práce opsali.

Kterákoli ze zmínených mozností je velmi spatnou vizitkou. Poslední moznost, tedy prevzetí cizího textu bez zmínky o puvodním autorovi je povazována za obzvláste podlý cin. Pri hodnocení bakalárských a diplomových prací, ale také clánku na vedeckých konferencích je úroven citací pouzitých v dokumentu soucástí hodnocení a práce bez citací nebo chybne citující pouzitou literaturu mohou být dokonce odmítnuty.

Poznámka k prebírání cizích textu

V drtivé vetsine prípadu se nepovazuje za prípustné pouzívat prejaté texty. Témer vzdy je lepsí danou problematiku popsat vlastními slovy a uvést odkaz na pouzitou literaturu. Ve výjimecných prípadech lze doslovne citovat cizí myslenku, ale nemelo by jít o text delsí nez zhruba odstavec. V takových prípadech se pro sazbu pouzívá speciální oboustranne odsazený odstavec. V blízkém okolí tohoto odstavce by se mel nacházet odkaz na zdroj, aby bylo zrejmé, koho a co citujete.

Pro tyto prílezitosti v LaTeXu existují dve prostredí - quote a quotation. Tato prostredí se lisí jen tím, ze prostredí quotation odsazuje první rádek odstavce. Hodí se tedy pro pouzití za libovolným odstavcem. Prostredí quote se hodí, pokud je pouzito za nadpisem.

Osobne jsem vsak tuto konstrukci nikdy nepotreboval ani nepouzil.

Formát polozky v seznamu literatury

Tvar polozek v seznamu literatury je normován. Podle ceské normy by mela polozka seznamu obsahovat minimálne tyto informace:

[návestí] J. Autor, S. D. Spoluautor: Název publikace. Místo vydání, Vydavatelství, Rok vydání.

Jména autoru se vetsinou sází bez titulu, jen pocátecní písmena jmen, celá se sází jen príjmení. Název publikace je vhodné zvýraznit. Pokud chcete ctenárum usnadnit vyhledávání, je dobré pridat na konec jeste ISBN. To je císelný kód, který najdete v tirázi (a vetsinou i na zadní strane) kazdé tistené knihy. U periodik lze v tirázi najít kód se zkratkou ISSN. Podle techto jedinecných kódu se pak publikace snadno vyhledává bud na internetu nebo v knihovne.

U clánku se jeste uvádí název sborníku nebo casopisu, kde byl tento clánek uverejnen a císla stránek, kde se clánek nachází. U nekterých publikací, pokud je to potreba, se jeste pridávají dalsí údaje jako název kapitoly, jméno editora, URL adresa (+ mesíc a rok poslední kontroly, ze je zminovaný odkaz zivý), a jiné. Základní informace by vsak, pokud jsou k dispozici, nikdy chybet nemely.

Citace v LaTeXu

Práce s citacemi v LaTeXu se skládá ze dvou kroku - vytvorení seznamu pouzité literatury a vlození odkazu na ne do textu. Mozností, jak vytvorit seznam literatury je více, ale vzdy platí, ze je potreba kazdou polozku seznamu opatrit návestím (label). Pomocí tohoto návestí pak budeme v textu odkazovat na jednotlivé polozky seznamu (podobne jako se odkazuje na obrázky a kapitoly pomocí \ref{}). Pro odkazování se pouzívá príkaz \cite{label}. Pokud je potreba odkazovat na více zdroju zároven, stací do slozených závorek umístit seznam identifikátoru oddelený cárkami: \cite{label1, label2, label3}. V míste pouzití se pak tento príkaz nahradí odkazem v hranatých závorkách, napríklad \cite{ceska} se nahradí za [Ces94]. Odkazy lze upresnit pomocí nepovinného parametru: \cite[str. 35]{ceska} zobrazí [Ces94, str. 35].

LaTeX standardne tiskne pouze ty polozky seznamu, které jsou v textu citovány. Pokud je potreba mít v seznamu literatury i polozky, které citovány nejsou, lze pouzít príkaz \nocite{seznam}. Jeho parametrem je seznam návestí. Tento príkaz v textu nic nevygeneruje, takze jej lze pouzít kdekoli. Príhodné místo je napríklad tesne pred vlastním seznamem literatury.

Seznam literatury pomocí (thebibliography)

Prvním zpusobem, jak vytvorit seznam literatury je pouzít prostredí thebibliography. Do tohoto prostredí je pak nutné vepsat seznam vcetne specifikace príslusných návestí. Návestí se specifikují pomocí príkazu \bibitem[text-návestí]{návestí}.

\begin{thebibliography}{Per00}
  \bibitem[Ces94]{ceska} M. Ceska:
    \emph{Petriho síte}. Akademické nakladatelství CERM,
    Brno, 1994. ISBN 80-85867-35-4.
  \bibitem[Per00]{homesim} P. Peringer:
    \emph{SIMLIB home page}. (leden 2000).\\
    \verb|http://www.fee.vutbr.cz/~peringer/SIMLIB/|
\end{thebibliography}

Parametr prostredí thebibliography je text svou délkou odpovídající nejdelsímu návestí. Slouzí LaTeXu ke správnému odsazování údaju. První parametr príkazu \bibitem je nepovinný. Presne toto se vysází jako návestí v dokumentu. Pokud tento parametr není pouzit bude LaTeX jako návestí pouzívat obycejné arabské císlice. Druhým parametrem je návestí, které se bude pouzívat pri odkazování pomocí príkazu \cite. Toto návestí slouzí jen pro autora LaTeXového dokumentu.

Tento zpusob tvorby seznamu literatury se hodí pouze na malé seznamy, u nichz nebude potreba menit formátování.

Pouzití BibTeXu

Predchozí zpusob vytvárení seznamu literatury je univerzální, protoze si vystacíme pouze se samotným LaTeXem, ale dle mého názoru je to zpusob pracný a málo pruzný. Takovýto seznam se velmi tezko spravuje, zvláste jestlize je potreba menit formátování (napríklad v zahranicních publikacích mohou vyzadovat jiný zpusob formátování údaju nez u nás). Pokud máte v zásobe vetsí mnozství literatury, na kterou chcete ve svých cláncích odkazovat, je výhodné mít seznam oddelený od vlastního dokumentu, respektive zpusobu zobrazení. Nástroj, který toto umoznuje se nazývá BibTeX. Tomuto systému se venuji podrobneji v následující kapitole.


Autor: David Martinek. Poslední modifikace: 24. February 2008. Pokud v tomto dokumentu narazíte na chybu, dejte mi prosím vedet.