Závěr

Zkoumání nelineárních dynamických systémů mělo závažný vliv na chápání světa jako deterministického systému. Díky úspěchům vědeckých teorií, zejména Newtonovy gravitační teorie, došel francouzský vědec Pierre Simon Laplace k názoru, že všechny události jsou jednou provždy určeny - determinovány. To bylo počátkem devatenáctého století. Laplace se domníval, že existuje soubor vědeckých zákonů, jejichž znalost nám umožní předpovědět všechno, co se ve vesmíru v budoucnosti odehraje; stačí k tomu dokonale poznat stav vesmíru v určitém časovém okamžiku. Známe-li kupříkladu polohu a rychlost těles sluneční soustavy, můžeme pomocí Newtonova zákona vypočítat jejich pohybový stav v kterémkoli okamžiku. V tomto případě se zdá být determinismus vskutku velmi dobře odůvodněný. Laplace šel ještě dál a předpověděl. že zákony obdobné Newtonovým vládnou také všemu ostatnímu dění, lidské chování nevyjímaje. Dnes již víme, že tento názor není pravdivý. V kvanové fyzice platí princip neurčitosti, který říká, že pozorovatel měřením nějakého systému tento systém více či méně ovlivňuje. Čím přesnější má být měření, tím více je systém ovlivněn. Tato chyba se nedá nijak obejít a její velikost je rovna Planckově konstaně h. Také stav dynamických systémů, které mají velkou citlivost na počáteční podmínky, nelze předpovědět, i když pravidla pro jejich dynamický vývoj jsou deterministická. To například vylučuje možnost přesné předpovědi počasí na delší časový úsek. I pro velmi malé rozdíly v počátečních podmínkách jsou výsledné stavy diametrálně odlišné (jasno - tornádo). Také některé matematické metody (hlavně numerické řešení diferenciálních rovnic) vykazují podobné vlastnosti.