Přehled způsobů generování IFS koláže

Poté, co máme zadané všechny transformace a vypočítané pravděpodobnosti jednotlivých transformací, můžeme vygenerovat výslednou IFS koláž. Pro generování IFS koláže se používají takzvané generativní metody. Tyto metody jsou většinou jednoduché pro implementaci. Generativních metod pro vytváření IFS koláží je velké množství. My si zde popíšeme čtyři základní metody, které lze dále modifikovat a rozvíjet:

• Náhodná procházka
• Deterministický algoritmus
• Upravený algoritmus pro náhodnou procházku
• Algoritmus pro generování minima pixelů

Takové množství metod bylo vytvořeno proto, že výsledná IFS koláž je fraktálem. Je tedy tvořena nekonečným množstvím bodů. Z toho vyplývá, že pro zobrazení celého fraktálu je zapotřebí nekonečné množství iterací, které budou spočítány v nekonečném čase. Proto, aby byl čas počítání IFS fraktálu konečný, je zapotřebí provést určitá zjednodušení. Proto se negeneruje nekonečné množství bodů, ale většinou pevně zadaný počet bodů (například 100 000). Výsledkem je tedy přibližný tvar IFS fraktálu. Výstupní zařízení, na jakém se bude výsledný IFS fraktál generovat, má určitou rozlišovací schopnost. To znamená, že prostor, do kterého se má IFS fraktál mapovat není spojitý, ale diskrétní. Tato skutečnost je použita u některých generativních metod, které zohledňují konečnou rozlišovací schopnost výstupních zařízení. Takové metody tedy pracují s konečnou velikostí pixelu a snaží se negenerovat ty body fraktálu, které již jsou nakresleny (do jednoho pixelu lze mapovat nekonečné množství bodů z určitého intervalu). Zbývá nám tedy vhodně vybrat takové body, které co nejlépe reprezentují fraktál. Musíme vzít v úvahu dva protichůdné faktory. Jedním z nich je, aby byl čas pro generování fraktálu co nejkratší (musí se tedy minimalizovat počet generovaných bodů). Druhým faktorem je co nejlepší reprezentace výsledného IFS fraktálu (tedy generovat co největší počet bodů). Pro provedení jedné transformace je zapotřebí provést čtyři násobení a šest sečítání. To není mnoho, ale musíme si uvědomit, že pro jeden obrázek se musí provést přibližně sto tisíc těchto transformací. Takové množství operací může na dnešních počítačích trvat i desítky sekund. Není tedy možné takovým způsobem generovat například videosekvence, kde je potřeba zobrazit minimálně deset snímků za sekundu. Pro tyto aplikace jsou vytvořeny speciální metody.