Rád bych něco napsal o alkoholismu a jeho vlivu na lidský
organismus. Alkohol by neměl být zneužíván při různých oslavách a podobných
akcích, ale je pravda, že představa přípitku sklenkou minerální vody také není to
pravé. Proto by měl existovat kompromis, který si musí každý určit sám.
Alkohol - etanol - C2H5OH - je jednoduchá a
malá molekula, která vzniká kvašením cukrů. Podle současných poznatků patří
mezi psychotropní látky(1.
Vře při 77°C a tuhne při -117°C. Má řadu pozoruhodných vlastností, mimo jiné,
že kvasinky, které umožnily jeho vznik, nechá žít asi jen do koncetrace 14%
alkoholu. Vyšší koncentrací kvasinky hubí.
Při pití alkoholických nápojů si někteří lidé neuvědumují,
že neukájí pouze žízeň nápojem, který jim chuťově vyhovuje, ale že si i
pěstují tím návyk na větší nebo menší pravidelnou konzumaci alkoholu.
Chce-li někdo z nás uhasit žízeň, může svobodně volit mezi
vodou, minerálkou, limonádou nebo pivem. Protože však volba tekutiny se váže na
její určitou chuť, sáhne člověk v takovém případě nejspíše po tom, co dlouhá
léta chuťově trénoval, tj. po půllitru piva. Takový chuťový návyk na pivo
všemožně usnadňovaly nejrůznější okolnosti (cena, propagace), zatímco chuťový
návyk na minerálku byl a je ztěžován jejím nedostatkem.
Tato běžná situace je nebezpečná, jedná-li se například o
řidiče. Je pochopitelné, že řidič potřebuje nahradit úbytek vypocené tekutiny,
když má za sebou několik hodin jízdy v horkém létě. Jestliže však zůstane
věrný chuťovým návykům a nahradí ztracenou tekutinu pivem, nemůže se vyhnout
účinku alkoholu jako drogy, neboť alkohol je obsažen i v nejslabším pivu.
Lidi, kteří požívají alkoholické nápoje, můžeme rozdělit do
čtyř skupin podle toho, co od těchto nápojů žádají: do skupiny abstinentů,
konzumentů, pijáků a do skupiny osob závislých na alkoholu.
Abstinenti umějí uhasit žízeň i uspokojit svou chuť kteroukoli
tekutinou, v níž není žádný alkohol, protože požití této drogy v sebemenším
množství odmítají, ať už je k tomu vede jakýkoli důvod. Pokud jde o zařazení
někoho mezi abstinenty, lze říci, že je to titul sice znevažovaný, mnohými
posmívaný, ale podle medicínských směrnic těžko dosažitelný. Abstinentem můžeme
totiž nazvat jen člověka, který nepožil alkoholický nápoj v jakékoli formě a
množství po dobu alespoň tří let. Dá se předpokládat, že důsledných abstinentů
je málo a pokud jsou, vyskytují se nejčastěji mezi dětmi do věku pěti až šesti
let. V tomto věku v největším počtu případů totiž končí i abstinence dětí,
protože na základě iniciativy některého konzumenta nebo pijáka v rodině okusí
dítě nejdříve pivo, později víno apod. Začíná tak dříve či později se
systematickým chuťovým nácvikem na tyto nápoje.
Většina z nás se už v dětství či v mladistvém věku a méně
už v dospělosti zařadí do velké rodiny konzumentů, kteří od alkoholického nápoje
chtějí opravdu jen tekutinu a chuť a až na nějakou zanedbatelnou vyjímku ani
vlastně nevědí, jaké účinky na nervový systém má alkohol obsažený v nápoji.
Tedy dospělý konzument pije vhodný alkoholický nápoj ve vhodném množství a ve
vhodném množství a ve vhodném věku. Konkrétně jde o třetinku desetistupňového
piva nebo jeden decilitr vína po práci a po jídle, o " vylepšení " chuti
čaje několika gramy rumu. Takový konzument nápoj vypije, uspokojí svou chuť, ale
protože požil kolem 7 - 10 g alkoholu, který zdravá játra umí rozložit ještě
během vstřebávání, tj. během jedné hodiny, alkohol se v krvi prakticky neobjeví a
neovlivní tedy nervovou činnost. Do kategorie konzumentů patří malé procento mužů,
značné procento žen a bohužel také velké procento naší mládeže, která by ovšem
měla zůstat alespoň do osmnácti let ve skupině abstinentů. Mnozí členové skupiny
konzumentů se dostávají nejdříve občas a nakonec definitivně do skupiny
následující, do skupiny pijáků.
Pijákům nestačí alkoholické nápoje ani jako zdroj tekutiny, ani
je neuspokojuje jen jejich chuť. Žádají si již účinků alkoholu obsaženého v
nápoji, žádají si alkoholickou euforii(2.
Takového pocitu euforie lze dosáhnout nejrůznějším způsobem, ovšem nejlepším je
ten, kdy tzv. pravé euforie dosahujeme přirozenou cestou spojenou s menší nebo
větší námahou. Je však mnoho lidí, kteří zjistí, že pocity pravé euforie jsou
spojeny s příliš velkou námahou, s osobním nepohodlím, a objeví, že totéž
rozpoložení mysli jim přinese přiměřená hladina alkoholu v jejich krevním oběhu.
Zkonzumují tedy alkoholický nápoj ne pro ukojení žízně, ale především proto, aby
pod vlivem alkoholu - drogy - pocítili euforii, o které se domnívají, že je bez
jakéhokoli rizika. Musíme ji však po právu nazvat nepravou euforií.
Od té doby, kdy člověk hledá v alkoholickém nápoji zdroj euforie,
tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního
napětí, zapomnění ap., začíná kratší, delší či dlouhá cesta, během níž se
z nevinného pijáka může vyvinout a někdy se skutečně vyvíjí těžký, často i
tragicky končící člověk závislý na alkoholu.
Je třeba vědět, že ne každý, kdo začíná dnes pít s mírou,
bude tak pít vždy a natrvalo. A co je horší, nevíme nikdy, kdo to bude a kdy to bude.
Pro rychlí odhad hladiny alkoholu v krvi zhruba platí, že u muže
průměrné hmotnosti(3
jsou po vypití jednoho půllitru desetistupňového piva asi 0,3 o/oo alkoholu
v krvi. Po vypití půllitru dvanáctistupňového piva nebo 0,5 dl lihoviny nebo 2 dl
vína asi 0,4 o/oo alkoholu v krvi.
Dávky alkoholu, při kterých není překročena koncentrace 0,6 - 0,8
o/oo alkoholu v krvi, vyvolávají v psychice člověka většinou žádoucí,
příjemné účinky, kdežto dávky způsobující koncentraci alkoholu nad 0,8 o/oo
zpravidla způsobují pravý opak, tj. účinky nežádoucí. Tam, kde jde o vysoké
nároky na rovnováhu a koordinaci u člověka, např. u letců, může se porucha
rovnováhy a koordinace okohybných svalů projevit již při malých dávkách alkoholu
(po 0,3 l desetistupňového piva). Čím složitější je výkon, tím nižší je
hranice pro toxický účinek alkoholu. Při požití alkoholu je zpomalena schopnost
učení. Např. v počítání je spíše ovlivněna přesnost než rychlost. Materiál
naučený pod vlivem alkoholu je obtížné si vybavit ve střízlivosti, ale lépe po
novém napití. Dlouhodobý abúzus(4
alkoholu se záporně projevuje zejména při řešení problémů, ověřování
domněnek a při rychlém zpracování nových informací. Naproti tomu na úkoly
založené jen na opakování dříve dobře naučených znalostí nemá alkohol tak
příliž záporný vliv.
Pomocí výpočetní tomografie(5 se podařilo prokázat, že 46% mužů ve
stáří 20 - 29 let (abuzérů a závislých) má výrazné nálezy poškození
mozkových buněk. S věkem a délkou abúzu se poškození zvyšuje, přičemž postihuje
nejvíce čelní oblasti mozkové kůry. Poškození však není zdaleka úměrné stupni
snížení intelektu. Při důsledné abstinenci od alkoholu je tato atrofie(6 do značné míry vratná.
V počátcích alkoholického opojení (první stadium opilosti)
vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to
projevuje i navenek veselým výrazem obličeje, živou mimikou, výřečností a
smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u
něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní
těžkosti. A právě tento stav, v němž se lidé cítí znamenitými a schopnými, je
často nejsilnějším popudem, že člověk sahá po alkoholu a považuje alkohol za
útěchu ve štěstí i neštěstí.
V dalším průběhu opilosti (druhé stadium opilosti) se pijící
člověk stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá o své
okolí. Jeho chování a jednání je impulsivní, nepromyšlené. Takoví lidé již
postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich
obličej rudne, tep stoupá nad 100 tepů za minutu. Pohyby jsou neuspořádané, opilý
snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.
Při těžké akutní otravě alkoholem (třetí stadium opilosti) se
dostavuje již únava, spavost, často zvracení. Obličej ztrácí svoji červeň a
bledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k
úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je
uvolněné, tep měkký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené, na
světlo nereagují. Někdy je člověk zmatený, blouzní, zmítá s sebou a tropí povyk.
V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může zemřít i následkem
ochrnutí tzv. dýchacího centra v prodloužené míše.
V prvním stadiu opilosti dosahuje koncentrace alkoholu v krvi 1 - 1,5 o/oo,
v druhém stadiu 1,5 - 3 o/oo a ve třetím stadiu dosahuje koncentrace 3 i 4 o/oo.
Stupeň opilosti, jak již bylo uvedeno, je tedy charakterizován
jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, porucha rovnováhy, jednak obsahem
alkoholu v krvi, přičemž 100% shodu projevů vnějších a vnitřních vykazují teprve
hladiny nad 2 o/oo alkoholu.
Vnější projevy opilosti se mohou totiž za určitých okolností
(např. úlekem při dopravní nehodě) náhle a alespoň na krátkou dobu změnit a
člověk jako najednou "vystřízlivěl". Naproti tomu není znám žádný
prostředek, který by výrazněji ovlivnil hladinu alkoholu v krvi. Z tohoto důvodu je
také Widmarkova zkouška na určení koncentrace alkoholu v krvi potřebným důkazem
při zjišťování i hodnocení stupně opilosti člověka pro potřebu soudního
řízení.
Nelze nikdy odhadnout, kolik kdo může pít, aby mu to nic
"neudělalo". Spíše platí: Nezáleží ani tak na tom, kolik kdo vypije, jako
spíše na tom, "co mu to udělá".
Všimneme si nejdříve, jaké škody způsobuje alkohol na trávicím
ústrojí. Zde dochází jak ke změnám na žaludeční a střevní sliznici, tak i ke
změnám složení žaludečních šťáv. Dnes vyšetřujeme spíše gastroskopicky než
rentgenologicky, tzn. vyšetřujeme sliznici přímo malým zrcátkem a popřípadě malý
kousek sliznice kontrolujeme mikroskopickým vyšetřením. Složení žaludečních
šťáv souvisí pak s větším nebo menším poškozením sliznice a má pochopitelně
velký význam při trávení a při využívání potravy. Piják je často v situaci,
že dobře ví, že si dopřává, ale že neumí spotřebované, třeba hodnotné jídlo
využít ve prospěch svého organismu. Porucha trávení vede později i ke změně chuti
a jídelního lístku a nakonec k nechutenství provázenému zácpou, průjmy a někdy
obojím.
Těžší abuzéři trpí často vředovou nemocí; často se u
pacientů, kteří mají potíže s nadměrným pitím alkoholu, setkáváme s operací
žaludku. V tomto případě není vinen vždy výhradně jen alkohol, u vředové nemoci
se jistě připojuje i porucha nervového systému, ale pití alkoholu celý průběh
nemoci pochopitelně jen zhorší. Přitom je paradoxní, že potíže spojené s
žaludečním vředem pijáci často a s oblibou "léčí" právě sklenkou
alkoholu, po které jejich subjektivní potíže na čas zmizí.
Funkci jater můžeme vyšetřovat trojím způsobem. Nejprve zevním
vyšetřením, jímž zjistíme, že játra, která jsou hmatatelná pod pravým
žeberním obloukem, bývají zvětšená o šíři dvou i více prstů a současně jsou
i citlivá. Jistotu o skutečném stavu jater každého pijáka nebo závislého na
alkoholu lze získat jaterní punkcí, při níž se odebere malý kus jaterní tkáně,
který se může vyšetřit mikroskopicky. Toto vyšetření jako jediné ze všech
přináší jistotu o stavu jaterní tkáně člověka závislého na alkoholu.
Vlivem velkého množství tekutiny nacházíme často u pijáků piva
nebo vína i změny na srdci, které je zbytnělé; přitom nejde o zvětšení ve smyslu
přizpůsobení se větší námaze, ale spíše o ztučnění. Při takovém stavu se
pijáci zadýchávají a nesnášejí větší námahu tak dobře jako dříve. Srdeční
sval musí vykonat daleko více práce, když je zatížen tolika půllitry piva a
současně přiotráven alkoholem.
Co se týče nervového systému, který je vůči alkoholu
nejcitlivější, je určování škod obtížnější než u jiných orgánů. Z hrubých
příznaků porušení nervové činnosti sem patří třes prstů, noční pocení,
nespavost, celková dráždivost, slabost, malátnost a bolesti hlavy. Jinými příznaky
jsou tzv. okénka - piják nemá vzpomínky na určité období proběhlé opilosti.
Mezi další poruchy nervové soustavy, ke kterým dochází pod vlivem
nadměrné konzumace alkoholu, patří oslabení paměti. V pokročilejších stadiích
závislosti na alkoholu dochází k zánětům nervů, které se mohou ohlašovat
mravenčením v končetinách, křečemi v lýtkách, jejich bolestmi až necitlivostí.
Mezi hrubé poruchy nervového systému patří pomočování nebo
pokálení při akutní intoxikaci alkoholem a všechny stavy, které zařazujeme do
duševních nemocí zaviněných alkoholem.
I.stadium - Alkohol je zde drogou, kterou si piják
buď sám ordinuje, aby potlačil nepříjemné psychické stavy, nebo aby dosáhl ve
společnosti příjemného stavu, nálady a přiblížil se lidem nebo lépe řečeno
svým spolupijákům. Frekvence abúzu alkoholu a dávky alkoholických nápojů během
času stoupají, nedochází však dosud k alkoholické intoxikaci. II.stadium - Tolerance na alkohol dále stoupá,
dochází nejdříve k občasným, později k stále častějším stavům opilosti, tj. k
alkoholické intoxikaci. Piják pije rychleji, zejména v začátku požívání
alkoholických nápojů a často přechází od méně koncentrovaných ke
koncentrovanějším nápojům. Okénka jsou v tomto stadiu spíše vyjímkou. III.stadium - Nadále roste tolerance, okénka jsou
již pro toto stadium charakteristická. Pije s přesvědčením, že alkohol ovládá a
může kdykoli přestat. Nastává ztracená kontrola v pití, která trvá od 6 do 12
měsíců. IV.stadium - Má výrazný znak snížení tolerance
na alkohol, což znamená, že se závislý opije častěji, že se opije daleko rychleji
než dříve a při nevhodné příležitosti. Nezřídka začíná pít již od rána.
Vhodný je zde tzv. termín debaklu - bez alkoholu to nejde a s alkoholem také ne.
Touto prací bych se rád dotknul především těch, kteří rádi
holdují alkoholu, aby si rozmysleli, kolik toho musí vypít, aby si dokázali, jak jsou
dobří. Alkohol by se měl pít s mírou a jen v určitých případech. Jenže to se asi
nikdy nestane, protože ne všichni si dokáží říct NE!!!