Primární a sekundární elektrochemické články
Související téma: Elektrolýza
a její užití.
Úvod: Elektrická
energie je takzvanou ušlechtilou energií pro
její hlavní výhody - možnost jednoduchých přenosů
na jakékoliv vzdálenosti (1000-10000 km), lehký převod na jiné
druhy energie. Ovšem má i nevýhody - tou
hlavní je velmi špatná účinnost uskladňování tohoto
druhu energie. A pravě elektrochemické články mají za úkol
elektrickou energii uskladňovat s pokud možno největší účinností. Elektrochemické
články se dělí na primární a sekundární
a společně patří mezi elektrochemické zdroje el. proudu.
Primární galvanické články:
- voltův galvanický článek (název je dán elektrochemickým
systémem: Cu, Zn v roztoku CuSO4 )
- suchý galvanický článek (tzv. Leclanché: MnO2 a Zn se znehybněným
elektrolytem NH4Cl (salmiak) a Hg pro aktivaci Zn elektrody
(Protože se u nich při reakci uvolňuje H2O, tak často
"vytékaly". Byly to běžně používané baterie za totalitního
režimu.)
- zinkochloridový systém (dnes např. Wonder)
Depolarizace: vzdušná nebo chemická (burel MnO2)
Elektrody: kladná - uhlík, záporná - zinek (Leclanche
a zinkochloridové články mají elektrodu ve formě kalíšku)
Elektrolyt: podle typu
Kapacita článku: kapacita je dána množstvím
chem. látek zapracovaných do článku (větší článek má větší
kapacitu); svůj vliv uplatňuje také depolarizátor, který určuje do
jaké míry se chem. látky v článku spotřebují - možnost dostupnosti
pro chemickou (elektrochemickou) reakci, nebo ještě lépe - kdy přestane
reakce probíhat.
Jmenovité napětí: 1,5 V
Obvykle jsou články uzavřené, mechanicky pevné, otřesuvzdorné.
Hlavní nevýhodou je, že články pouze dodávají el. energii, ale nejdou
dobíjet (po vybití je musíme vyhodit, narozdíl od akumulátorů,
které jdou dobíjet).
- Alkalické burelové články: elektrody jako Leclanché (uhlík,
zinek), elektrolyt - hydroxid draselný KOH, článek je uzavřen v dvojitém
ocelovém pouzdru. Elektroda je ve formě prášku smíchaná s
elektrolytem na pastu. V jednom ocelovém pouzdře - to druhé je pouze
obal a s článkem to nemá nic společného. Podobný obal (plech) může
mít i Leclanche nebo jiné typy.
- Články s kysličníkem rtuti (oxid rtuti) nebo stříbra: kladná
elektroda - rtuťová (směs oxidu rtuťnatého a grafitu), elektrolyt -
KOH nebo NaOH, využití v knoflíkových bateriích (minimální rozměry).
Sekundární galvanické články neboli akumulátory:
Nejdříve základní pojmy:
Jmenovitá kapacita = vybíjecí proud násobený
časem
Jmenovité napětí = napětí na jednom článku při
zatížení středním vybíjecím proudem. Bývá 1 až 2 V.
Vnitřní odpor = poměr změny výstupního napětí
ku změně zatěžovacího proudu (u dobrého nabitého akumulátoru je
asi 0,001 až 0,01 ohmů)
Doba života akumulátoru je dána počtem úplných
cyklů nabití a vybití, který elektrody vydrží.
Další provozní elektrické hodnoty
akumulátorů: vybíjecí a nabíjecí proud (asi jedna desetina ampérhodin
akumulátoru), doba nabíjení, vybíjecí napětí
Pro jednotlivé druhy článků jsou stanoveny tyto hodnoty příslušnou
normou a technickými podmínkami výrobce.
Stav akumulátoru: kontrola měřením hustoty
elektrolytu, výstupního napětí popř. vnitřního odporu (POZOR vždy
nutné měřit při zátěži)
Nejpoužívanější akumulátory: olověné, nikloželezové,
niklokadmiové, stříbrokadmiové, stříbrozinkové
Olověné akumulátory
Kladná elektroda: olověné desky (obrovského
povrchu jako "houba") pokryté PbO2 (část do série-roste napětí,
a část do paralely-rostre kapacita)
Záporná elektroda: čisté olovo
Elektrolyt: zředěná H2SO4
- Vzdálenost mezi deskami je co nejmenší (malý vnitřní odpor). Mezi
deskami jsou separátory (tenké mikroporézní destičky z umělých
hmot).
Vybíjení akumulátoru: z H2SO4
a Pb vzniká síran olovnatý PbSO4 a voda. PbSO4 se
usazuje na deskách. Napětí při vybíjení se udržuje dlouho na 2 V na
článek, dolní mez vybíjení je 1,75 V na článek. Hustota elektrolytu
klesá na 1,1 g/cm3. V tomto okamžiku je nutné akumulátor
znovu nabít (okamžitě).
PbSO4 časem rekrystalizuje a je pak nerozpustný.
Samovybíjení - samovolná tvorba PbSO4
-> Když chceme akumulátor na delší dobu odstavit, musíme jej připojit
na nabíječku a asi jednou mesíčně úplně vybít.
Nabíjení akumulátoru: Chemické procesy probíhají
opačným směrem než u vybíjení. Kladný pól zdroje připojujeme na
plus pól baterie. Princip: Působením sil elektrického pole se rozkládají
molekuly vody a síranu olovnatého a vznikají molekuly H2SO4.
Zvyšuje se měrná hustota elektrolytu do té doby než se všechen PbSO4
rozpustí. Před nabíjením je třeba odšroubovat zátky, aby vzniklé
plyny mohly unikat ven (odvětrání místnosti). Proč? Po spotřebě
se začne nabíjecí proud spotřebovávat na elektrolýzu
vody na vodík a kyslík => výbušný plyn => nutnost větrání.
(Nabíjecí proud je jednocestně nebou dvoucestně usměrněný.)
Životnost: Autobaterie - 4 až 6 roků (životnost
asi 350 cyklů). Ale například speciální záložní akumulátory v
elektrárnách vydrží až 10-15 let (životnost až 1000 cyklů je dosažena
speciální konstrukcí). Dobu "života" lze zvýšit pečlivou
údržbou a vhodným provozem (Např. při delším ostavení připojit
baterii na tzv. udržovací proud).
Kapacita akumulátoru: Závisí na velikosti ploch
elektrod. Mřížka z tvrdého olova Pb se zalije pastou, následuje tzv.
formování (několik cyklů nabití a vybití akumulátoru před uvedením
do provozu).
Závislost kapacity na teplotě: Při nízkých
teplotách klesá kapacita (značně). Např. Plně nabitý akumulátor má
při teplotě -20°C kapacitu využitelnou jen na 25%.
Závady olověných akumulátorů a jejich
příčiny
- Sulface - Projev: bílé zbarvení elektrod
(krystalizace PbSO4), malý výkon baterie, zvýšené
plynování při nabíjení
Náprava: Výměna (Pokud nejde o vyloženě zanedbaný stav tak
lze nabíjet 1/3 nabíjecího proudu do úplného nabití.)
- Nabíjení velkým proudem - Projev: vysoká teplota elektrolytu, poškození
separátorů, velké opotřebení kladné elektrody
- Přebíjení -
podobné jako předchozí nabíjení velkým proudem
- Nedostatečné nabíjení - není rozpuštěn všechen
síran olovnatý PbSO4 - hrozí sulface
- Nadměrné nabití - Projev: rychlá sulface, deformace desek
- Doplňování elektrolytu kyselinou H2SO4 - Nemělo by se to dělat a když už,
tak určitě při nabité baterii - může probíhat sulface vlivem nadměrné
koncentrace kyseliny
- Doplňování elektrolytu obyčejnou vodou - vnešení nečistot => ztráta
kapacity
- Nízká hladina elektrolytu - možnost poškození
obnažených částí desek.
Náprava: doplníme destilovanou vodou
Alkalické akumulátory
a) Nikloželezové (NiFe) a niklokadmiové (NiCd)
Elektrolyt: vodný rostok hydroxidu draselného (1,2 g/cm3
při 20°C)
Elektrody jsou ze železného plechu, ve kterém jsou kapsy nebo
trubičky, do kterých je zalisována účinná hmota.
Kladná deska: oxid nikelnatý
Záporná deska: práškové železo Fe nebo kadmium Cd
Jmenovité napětí na článek: 1,2 V
b) Stříbrozinkové
Elektrolyt: vodný rostok hydroxidu draselného (1,40 - 1,42 g/cm3
při 20°C)
Kladná elektroda: čistě porézní stříbro
Záporná elektroda: sloučenina zinku
Jmenovité napětí na článek: 1,5 V
Velká měrná kapacita: 70 Ah/kg (ampérhodin na kilogram)
c) Stříbrokadmiové
Podobný jako stříbrozinkový akumulátor.
Kladná stříbrná elektroda je tvořena směsí oxidu stříbra a
grafitu.
Jmenovité napětí na článek: 1 V
Nové druhy článků
1) Elektrochemické palivové články
Přeměňují chemickou energii na elektrickou. Přiváděné
palivo se okysličuje tzv. studeným spalováním, při kterém se uvolňují
valenční elektrony z atomů paliva a využívají se k vedení proudu.
Jen malá část uvolněné energie se mění v teplo. Účinnost je až
70%. Velice ekologické. Paliva: vodík, methan, oxid uhelnatý methanol
(Všechna ostatní paliva jako chlór, lithium, hořčík, sodík a
alkohol se musí nejdříve reformovat, tj. termodynamicky přeměnit na
paliva výše uvedená tzv. reformery.)
Článek typu vodík-kyslík:
Elektrody: porézní platina nebo pórovitého nikl
(Komentář: Nikl je levnější náhradou elektrod vyrobených z porézní
platiny, která je pro palivové články dnes nejběžněji používána.
Porézní platina (tzv. platinová čerň) se nanáší buďto samostatně
nebo společně s uhlíkovými sazemi, které zajišťují elektronovou
vodivost. Nikl se kdysi používal převážně u palivových článků s
alkalickým elektrolytem.)
Elektrolyt: roztok hydroxidu sodného KOH (někdy i
kyselina fosforečná (PAFC), iontoměničová membrána (PEMFC), pevný
oxid tedy keramika (SOFC) a podobně)
Činnost: Do pórů jedné z elektrod se přivádí kyslík,
který tam reaguje s vodou. Vznikají hydroxidové skupiny OH, které váží
elektrony z okolního kovu. Elektroda se tím nabije kladně. Vznikající
záporné ionty OH- přechází elektrolytem k druhé elektrodě,
kde reagují za pomocí katalyzátoru s přiváděným vodíkem. Vzniká
elektricky neutrální voda. Přebytečné elektrony (zbylé z OH-)
vytvářejí záporný potenciál druhé elektrody. Články pracují při
tlaku 1-3 * 105 Pa a teplotě 20-70°C.
2) Termoemisní generátory
Přeměňují tepelnou energii na elektrickou. Principem připomínají
diodu. Tepelná energie se získává spalováním.
3) Termoelektrické články
Princip: Termoelektrický jev. Spojení dvou kovů (např.
bismut a antimon). Spoj se ohřívá, rozpojená část se ochlazuje. Při
teplotním rozdílu se objeví na rozpojených koncích napětí (např.
využití u plynového kotle).
4) Sluneční baterie
Princip: Fotoelektrický jev. Vzniká ve všech polovodičích
při dopadu světla na P-N přechod.
5) Magneto-hydrodynamické generátory
Princip: Průtok plynu přes komoru, kde je silné
magnetické pole. Tyto plyny v silném magnetickém poli fungují jako
vodič. Elektrony jsou odpuzovány od anody (jedna stěna komory) ke katodě
(protější stěna komory). Plyn musí proudit co nejrychleji a být
maximálně ionizovaný. Pro velkou účinnost je nutné vytvořit co
nejsilnější magnetické pole (supravodivé magnety). Tato technologie
zatím není příliš zvládnutelná a má zatím pouze vojenské využití
(mobilní elektrické zdroje).
Vodíková superponorka je na světě
A abych zde neuváděl jenom samou teorii a obyčejnému člověku nic neříkající pojmy, tak uvádím jeden čistě praktický
příklad, o kterém jste se mohli dočíst v příloze Věda a technika českého deníku PRÁVO ze dne 3. října 2002.
Air Product, světová jednička v technologii výroby a skladování vodíku, instaluje první kompletní vodíkovou infrastrukturu na světě do nejmodernější nejaderné superponorky.
Námořnictva několika zemí tak získala k dispozici unikátní typ ponorky na vodíkový pohon.
Po více než sto letech se začala naplňovat jedna z vizí Julese Verna: výkonné elektrolyzéry elektřiny už rozkládají vodu na vodík a kyslík.
Tímto způsobem vyrobený vodík už dnes pohání ponorky, ale také automobily a autobusy.
Přitom ještě nedávno panoval mezi odborníky názor, že zavedení této technologie do praxe potrvá ještě mnoho let. Ale všechno je jinak. Dnes už nikdo
nepochybuje o tom, že jde o palivo budoucnosti. Experti se dokonce domnívají, že do poloviny 21. století již nebudou existovat spalovací motory,
kompletně je nahradí palivové články naplněné vodíkem jako nejčistší pohonnou hmotou. Vodík patří vedle vodní, větrné a sluneční energie a energie z biomasy
k obnovitelným zdrojům energie. Stlačený nebo kapalný se spaluje obdobně jako běžné pohonné hmoty, ale při jeho spalování vzniká voda.
V posledních dvou desetiletích se výzkumu využití vodíku věnují především v USA, Japonsku, Kanadě a Německu. Ve Spojených státech vyrábějí přenosné
palivové články do mobilů a notebooků a sériová výroba osobních automobilů s palivovými články bude zahájena pravděpodobně do dvou let nejen v USA, ale i v Japonsku.
Již dnes existují palivové články ve statických zařízeních na výrobu elekřiny a tepla. Podle prognóz budou vyspělé státy zanedlouho stavět i velké
elektrárny na palivové články a začnou tak postupně nahrazovat klasické elektrárny.
Zavádění technologie palivových článků jde rychle kupředu. Německé námořnictvo má totiž od června tohoto roku k dispozici nové unikání ponorky třídy 212 na vodíkový pohon.
Technologii vyvinula firma Air Products, která je ve vývoji a provozu infrastruktury pro vývoz a skladování vodíku vedoucí světovou firmou.
Mimo jiné nabízí potrubí, zařízení na výrobu vodíku ze zemního plynu, dopravní sítě pro cisternové lodě a vlaky a speciální zařízení na výrobu
vodíku pomocí regenerativních energií.
Ponorky třídy 212 jsou poháněny vodíkovými články nezávislými na vnějším vzduchu. Ty umožňují nové třídě ponorek zůstat v provozu pod hladinou celé týdny.
Baterie běžných dieselelektrických ponorek se přitom vybije zhruba po dvou dnech plavby pod vodou. A jelikož palivové články kromě toho nevytvářejí ani hluk,
ani teplo odpadních plynů, nelze polohu ponorky fakticky určit.
(KLI)
Zdroj informací: přednášky prof. Ondrůška z předmětu
Základy elektrotechniky na VUT FEI Brno, čtenář
Ing. Pavel Vítek, který mě upozornil na pár nepřesností. Další
nepřesnosti především o palivových článcích odhalil a objasnil Aleš
Havránek, který také napsal vlastní článek o jednom typu palivových článků.
Další informace: knížka "Chemické zdroje proudu" - překlad
z ruského originálu.
(Slušný přehled palivových článků najdete na http://216.51.18.233/index_e.html - bohužel momentálně mimo provoz.
Bohužel veškeré informace jsou pouze v angličtině.) Pokud byste věděli
o nějakém česky psaném článku či celém webu, dejte mi prosím vědět.
Další informace v angličtině např. na http://www.benwiens.com/energy4.html
a mnoho dalších najdete na webu např. pomocí zadání hesla "Direct Methanol Fuel Cells" či pouze "Fuel Cells" do vyhledáváče www.google.com
|