Stránky o osobnostech literatury, politiky i historie

Karel Čapek

Scifi-román Válka s mloky:

    Fantastický román dokončený v r. 1935 je výstražným varováním lidí a vlád celého světa před fašismem. Román je rozdělen na tři knihy: 1. Andrias Scheuchzeri, 2. Po stupních civilizace, 3. Válka s mloky. Forma zpracování - děj je prokládán mnoha novinovými články, letáky a provoláními, které dotvářejí atmosféru celého díla.

    I. Adrias S c h e u c h z e r i

    Kapitán J. van Toch (syn Krupaře z Jevíčka) objevil na jednom tichomořském ostrůvku zvláštní druh mloků, kteří byli velmi učenliví ale oškliví (mořský čert). Kapitán s nimi obchodoval (vyměňoval nože za perly - najivní využití, mloci měli větší potenciál). Při dovolené v Jevíčku se díky redaktorům lidových novin (Golombek, Valenta) dozvěděl o G. H. Bondym ("kapitán" našeho průmyslu). Za ochoty (nejprve nedůvěry) vrátného pana Povondry, který ho měl ohlásit, dostal od Bondyho loď, se kterou mohl mloky přepravovat na jiná pobřeží bohatá na perly. Mloci se rychle množili, naučili se i skřehotavě vykřikovat několik slov (najf = knife = nůž), stali se předmětem vědeckého zájmu a četných pokusů. Dostali se také do ZOO, kde si je návštěvníci zvědavě prohlíželi (Frantík s otcem Povondrou, který byl pyšný, že J. van Tocha ohlásil.). Po smrti van Tocha založil G. H. Bondy SALAMANDER SYNDICATE a organizoval velkorysé využití mloků k velkolepým podmořským a pobřežním stavbám (nové břehy, průplavy, umělé ostrůvky, atd.).

    II. Po stupních civilizace

   Mloci si osvojují zjednodušenou lidskou civilizaci (bez filozofie, bez umění, fantazie, humoru; jen to co je průměrné, užitkové, mechanické a opakovatelné). Všude se buduje, vyrábí a vydělává jako nikdy předtím. Lidstvo mlokům ochotně dodává vše, co potřebují (potraviny, ocel, třaskaviny). Byla vytvořena Liga pro ochranu mloků, která např. zajišťovala, aby se na mloky ve škole nekladl moc velký nápor učiva, aby jejich ubikace a pracoviště byla obehnána prkeným plotem. Objevení "baltického" mloka (výsměch nadřazenosti německé rasy), který je o něco světlejší, vzpřímenější a má jinak tvarovanou lebku. Spor, zda mohou být mloci pokřtěni (vydáno Písmo svaté na nepromokavém papíře).

    III. Válka s Mloky

    Všechny namořní mocnosti začaly své mloky ozbrojovat a používat jich k budování podmořských opevnění. Zatím se však zájmy lidí a Mloků začínají rozcházet: lidé potřebují k životu pevniny, naopak přemnožení Mloci zase mořské mělčiny. Je navrhnuto, aby byla utvořena Liga národů proti Mlokům, ale tento podnět je zamítnut, protože už je utvořena Společnost národů. Došlo také k několika záhadným zemětřesením (Lousiana, Čína) a geologickým katastrofám, které měli Mloci na svědomí (rozšiřovali svá území). Brzy na to zachytili radioamatéři výzvy Chief Salamandra (narážka na Hitlera). Některé mocnosti bojují, ale pro svou nejednotnost většina bojů skončí neúspěšně. Je svolána konference ve Vaduzu v Alpách (tam je zatím bezpečno). Ani ta však nedokáže lidstvo sjednotit ke společné akci. (Čapkova ironie dosahuje vrcholu, když líčí, jak se na jednání s Mloky dostavili jejich advokáti - lidé a s absolutní cyničností doporučovali přijat mločí návrh na zničení světa.) Zestárlý pan Povondra na smrtelné posteli prosí své děti, aby mu odpustili, že tehdá ohlásil kapitána van Tocha u G. H. Bondyho. V závěru mluví autor sám se sebou: je mu líto lidstva, hledá východisko.

"Nešlo by, aby Mloci nějak vymřeli? Třeba by na ně mohla přijít nějaká nemoc nebo degenerace?"

"Příliš laciné, brachu. Copak má pořád Příroda napravovat, co si lidé nadrobili?"

Ale ... "třeba by nakonec mohli být Mloci proti Mlokům ... vždycky se najdou nějaké ideové nebo politické důvody, pro něž Mloci jednoho břehu budou muset podřezat Mloky z druhého břehu".

Vpustí "do moří chemické jedy a kultury zhoubných bakterií s takovým válečným úspěchem, že se tím zamoří všechny světové oceány. Moře je infikováno uměle vypěstovaným žaberním morem. Mloci vyhynou - všichni, do posledního. Uchová se po nich jenom ten starý oenigenský otisk Andriase Scheuchzeri".

Lidé ..."se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazky o potopených mýtických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jakési Anglii nebo Francii nebo Německu - "

"A potom?"

- - - "Dál už to nevím."

první české drama hromadné RUR (1920): (zkratka z angl. Rossum's Universal Robots - Rosumovy Univerzální Roboti)

    Ing. Rossum dovede vyrábět umělého člověka - Robota, který je silný, zastane každou práci, může být při výrobě vybaven i značnými rozumovými schopnostmi, naučit se cizím jazykům; nemá však vůbec žádný cit (jako každý stroj). Rozsáhlé továrny chrlí do světa milióny Robotů, ti pozvolna všude přejímají veškerou činnost, vykonávají všechna zaměstnání, lidé přestávají pracovat, jen poroučejí a bezstarostně žijí ...
    Přesně tohoto chtěl dosáhnou ředitel Rossumových továren Domin (pán), který snil o novém lidském pokolení, oproštěném zcela od práce.
    Tím, že lidé nepracují, začínají tělesně i duševně lenošit a zakrňovat (ženy ztrácejí schopnost rodit děti - není přece potřeba lidí, když je tolik Robotů; mizí také morálka).
    Dominova žena Helena, v níž technika dosud neudusila touhu žít přirozeně, přemluví vedoucího výzkumného oddělení továren, aby pokusně, tajně (přidáním nervové hmoty) vyráběl i Roboty, kteří by měli cit. První silný pocit, jenž je zaplaví, je strašná nenávist k lidem, kteří je tak bezostyšně využívají. Postaví se do čela ohromné masy Robotů (robot Radius) a dají povel, aby lidstvo bylo vyhubeno. Lidé jsou do posledního vybiti - ušetřen je pouze jediný člověk, stařec Alquist (Dominův stavitel). Roboti, kteří ovládli svět, však s hrůzou zjišťují, že i oni vyhynou, neboť sami sebe vyrábět nedovedou, protože rukopis s tajemstvím výroby byl zničen (neodborník Alquist se snaží dělat nějaké pokusy, ale neúspěšně).
    Dva cituschopní Roboti (muž a žena: Primus a Helena) se zamilují (jsou ochotni zemřít jeden pro druhého). Nový Adam a Eva, kteří dají vznik novému lidskému pokolení - život nezahyne.

Čapek psal také FEJETONY (např. do Lidových novin), jelikož nevím jak bych ho mohl popsat, tak ho opíšu. (Jako důkaz, že jsem ho četl - bohužel jsem neměl k dispozici na čtení žádnou povídku, takže fejeton musí stačit :-)

       Přísloví

neboli lidová moudrost, nejlepší prostředek, abyste podle potřeby mohli touž věc pochválit nebo pohanět. Mlčíte? ,,Líná huba, holé neštěstí". Nemlčíte? ,,Mluviti stříbro, mlčeti zlato". Rozpakujete se v něčem pokračovat? ,,Vytrvalost vede k cíli". Tedy pokračujete? ,,Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". ,,Svůj k svému", radí přísloví člověku osamělému. ,,Vrána k vráně sedá", směje se družnému. ,,Odvážnému štěstí přeje", povzbuzuje vás přísloví, dříve než něco začnete; ,,Opatrnosti nikdy nezbývá", děsí vás, sotvaže jste začal. Držíte se skromně ve stínu? ,,Dobré zboží chválí se samo". Chválíte se tedy sám? ,,Samochvála páchne". Chcete poradit bližnímu? ,,Co tě nepálí, nehas!" Zdržujete se rady? ,,Dobrá rada nad zlato". Chcete se nečemu naučit? ,,Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí". Je tedy marno se učit? ,,Nikdo učený z nebe nespadl". - Je tedy zřejmo, že lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a nepochybnou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.

Dále napsal knižku drobných próz O lidech (viděl zajímavost i v prostých a všedních věcech).

        Člověk honící tramvaj

    K tomuto úkonu je potřeba tramvaje, která se právě počíná rozjíždět. Člověk kráčející k stanici v ten okamžik pohodí hlavou a začne stříhat nohama rychleji; načež laškovně poskočí a přejde v poklus, trochu se usmívaje, jako by to dělal pro svůj špás. Pak si přidrží rukou klobouk a počne ze vší síly pádit. Tramvaj, která na ten okamžik právě čekala, se nyní rozjede plnou rychlostí. Člověk, který ji honí, provede několik zoufalých skoků, zatím co tramvaj si to řinčí bezohledně dál. V tu chvíli přijde běžící člověk k náhledu, že už ji nechytí; jeho rozmach se zlomí a splihne, člověk doběhne několika chabými poskoky, zastaví se a mávne za ujíždějící tramvají rukou, jako by pravil: ,,Vlez mi na záda, jeď si do Paďous, treperendo; počkám si na jinou, a lepší než ty!"

 Hot Tip: Podívejte se na stránky humorného školního časopisu PRD (Pravidelný Redakční Drb):
 

Pokud chcete sledovat tyto stránky (kdy budou změněny, tak se zaregistrujte sem: