sekce OSOBNOSTI -
literární (spisovatelé), politické či historické
Stránky o
osobnostech literatury, politiky i historie
STALINGRAD
Když se Němcům nepodařilo vyhrát ruskou válku hned
v roce 1941, doufali, že nový nápor v létě 1942 jim přinese konečné vítězství.
Jejich plán měl dvě hlavní útočné linie - z Charkova ke Stalingradu a z Krymu na
Kavkaz. Nové tažení na východ bylo velkolepé, protože se týkalo téměř 2 milionů
mužů. Jejich účelem bylo odříznout Stalinovy životně důležité zásobovací
trasy vedoucí přes Kavkaz a podél Donu a Volhy. Dále ho zbavit ropných nalezišť a
západní pomoci, přicházející přes Írán. Kdyby se podařilo dosáhnout těchto
cílů, výsledkem by nepochybně bylo konečné rozhodující vítězství, protože
Rusové by patrně neměli jinou možnost, než žádat o předčasný mír.
Když se nacistům nepodařilo dosáhnout těchto cílů,
museli si poprvé připustit myšlenku, že možná válku nevyhrají.
Celá událost se stala jednou z největších a nejdůležitějších a bezesporu
nejkrutějších bitev v dějinách lidstva. Operace probíhaly v kruhové oblasti s
průměrem větším než 500 mil a trvaly téměř celý rok. Na počátku nebyl hlavním
cílem Němců Stalingrad, ale maximální zničení sovětských jednotek. Hitlera se
postupně zmocňovala osobní posedlost Stalinovým městem.
1. fáze německých operací r. 1942 probíhaly dokonce
lépe, než se očekávalo, protože Stalin byl posedlý obranou Moskvy. Když konečně
12. května zahájil velký útok jižně od Charkova, byl tento útok rychle zachycen a
zlikvidován rychlými manévry německých tankových jednotek. Poté Němci zaútočili
na hnízda odporu na Krymu, a tak si v červnu otevřeli cestu pro rychlý nápor směrem
na východ.
Až v červenci se začali v německých operacích
objevovat trhliny. Bylo jich zpočátku málo, ale postupně rostly do té míry, že se
hlavního stanu zmocňoval pocit nejistoty. Hitler prohlásil, že chce postupovat na co
nejširší frontě, ale tím se armáda příliš roztáhla do šířky a byla
zranitelnější zejména pak v horském terénu na Kavkaze. 23. srpna zahájila utok od
západu Paulusova 6. armáda (300 tisíc mužů). Došlo k masovému leteckému
bombardování, které zničilo většinu předměstí, ale zároveň pomohlo Rusům
stáhnout se na střední obrannou linii. V době stalingradské bitvy nevěděly
sovětské jednotky stále ještě nic o jemnější taktice vedení bitev. Jejich
zuřivé a opakované protiútoky, které měly vyhnat vetřelce z města, zaznamenaly jen
nepatrné úspěchy.
Podařilo se jim hájit obrannou linii a změnily bitvu v
brutální boj dům od domu, v němž byla německá technika k ničemu. Trumfem Rusů se
stala jejich odvaha a vytrvalost pěšího vojska.
Koncem prvního týdne v září Hitler utrpěl krizi
důvěry, když si uvědomil, že jeho ofenzívě se nepodařilo hladce prorazit přes
nepřítele. Teprve 19. září dospěla k Volze 4. tanková armáda a až 18. října se
6. armádě podařilo obsadit traktorový závod.
Sovětský štáb dale potají pokračoval v přípravě
plánů na zahájení velkolepého dvojího obklíčení, které by zahnalo 6. armádu do
izolovaného prostoru a vedlo by tak k jejímu úplnému zničení. Rusové postupovali
podle plánu. Nejdříve zničili dvě rumunské armády, čímž zanechali široké
trhliny na obou stranách Paulusovy armády. Tak se jim 23. listopadu podařilo obklíčit
celou 6. armádu, od které si Hitler tolik sliboval. Paulusovu velení začal docházet
nejen válečný materiál, ale také potraviny a vyčerpaní němečtí vojáci pomalu
umírali hladem a mrazem. 10. ledna Rusové rozštěpili 6. armádu na dvě části.
Severní izolovaný prostor byl definitivně rozdrcen 31. ledna a v jižním ustaly boje
2. února. Jednotky polního maršálka Pauluse 31. ledna kapitulovaly a během dvou dnů
se vzdali i zbývající němečtí vojáci.
U Stalingradu pomrzlo nebo bylo zastřeleno 150 tisíc
německých vojáků. Z těch, kteří se na konci ledna vzdali a padli do zajetí
Sovětů (asi 90 tisíc lidí), se ani ne 10 procent vrátilo domů do Německa. Celkem
Němci a jejich spojenci ztratili na tomto úseku fronty přibližně na půl milionu vojáků,
přes 3 a půl tisíce tanků, 12 tisíc děl a minometů a na 3 tisíce letadel. Osud byl
tentokrát k Němcům krutý, ale spravedlivý, protože jejich taktika spálené země
byla nelidská. Bezdůvodně pálili ruská obydlí a vyvražďovaly i starce, ženy a
děti.
Ztráty na ruské straně se odhadují na 50 tisíc
bojovníků, což je však jen málá část z celkového počtu ruských obětí 2.
světové války. - (28 milionů Rusů, 6 a půl milionu Němců). - (0.2 procenta).
Bitva o Stalingrad skončila. Německý národ ztratil iluze
o své neporazitelnosti a poprvé poznal chuť velké a kruté prohry.
Třetí říše vstoupila do svého posledního stádia.
Připomínky od Michala Bocka (MichalBOCk (zavináč, to je toto @) seznam (dot) cz):
Četl jsem tento referát o Stalingradu a máte tam některé neúplosti a chybné údaje. Na operaci Barbarossa se účastnilo více než 3 milióny německých vojáků + svazky rumunů atd., které byli přítomné u Stalingradu. Chybí zde, proč 6. armáda pod velením Friedricha Pauluse postupovala tak rychle. Odpověd je, že 6. armáda neobsahovala moc motorizovaných jednotek, proto spotřeba benzínu byla menší. Dále vyprošťovací operace se jmenovala Zimní bouře a její velitel byl Erich von Manstein (skupina armád Don-nově zformovaná). To je tak vše, ale komentář je trefný.
S pozdravem Michal Bock.
Poznámka: Článek je vhodný pouze pro orientační informaci (použitelný maximálně na středoškolský referát),
protože obsahuje některá zjednodušení a některé nepřesné statistické údaje. Při větším zájmu o toto téma doporučuji
specializovanou literaturu.
Do elektronické podoby (HTML) převedl: Zbyněk
Křivka
Hot Tip:
Podívejte se na stránky humorného školního časopisu PRD (Pravidelný Redakční
Drb):
Pokud chcete sledovat tyto stránky
(kdy budou změněny, tak se zaregistrujte sem: